Název

7.-10.06.2019 - Rakousko, Slovinsko

Popis

1. den - 455 km
Ráno zvoní budík před 6 hodinou, chceme vyjet před 7 hodinou. Venku ale mlhavo a vůbec nás to neláká do sedla. Nakonec vyrážíme skoro ve třičtvrtě na 8. Začátek cestu už celkem známe a to až do Zwettlu. Přes něj míříme na Ybbs an der Donau, tady už svítí konečně sluníčko. Kolem Hochkaru vjíždíme do NP Gesäuse, projíždíme směr Liezen, v Radstadtu odbočujeme na Hohe Tauern. I když cesta sem nebyla vůbec špatná, tak tady to dostává nový rozměr. Užíváme si každou zatáčku. Za nedlouho jsme v Innerkremsu už jsme na začátku Nockalmstrasse, platíme 12 euro a začíná nám fantastická zábava. Jedna zatáčka střídá druhou, asfalt s perfektním povrchem, sluníčko, nahoře lavina, kvůli které to po našem projetí zavřeli (měli jsme štěstí). Nahoře na jedné z chat se s námi dává do řeči Vlaďka, je tu se svým německým manželem Tomem na BMW K 1600 GTL. Díky tomu, že zavřeli směr kterým chtěli odjet jsme se potkali ještě dole na konci Nockalmstrasse, před vesnicí Ebene Reichenau. Ještě se znovu dáváme do řeči, děláme společné foto a pak každý valíme kempovat, oni k Wörthersee do obytňáku, my do kempu Brunner am See v Döbriachu, ležícím přímo na břehu Millstätter See. Ještě stíháme klasický kýčovitý západ slunce na břehu jezera. Pak pohoda u stanu, kafe, pivo, polívka a jde se spát.

2. den - 123 km
Ráno nevstáváme úplně s rozbřeskem, navíc na dnešek jsme měli plán jenom tak v hlavě kam se podívat. Ten jsem ale v noci před usnutím změnil, podíváme se do Louisu do Villachu. Bylo to sotva půl hodiny jízdy. V Louisu jsme sice nepochodili, zato jsme se tu pěkně zasekli. Je pomalu 11 hodin, slunce peče, potřebujeme tankovat a hlavně se něco sníst. Jedeme tedy jenom naproti na benzinu, dáváme si kafe a housku. Při svačině se s námi dává do řeči starší chlapík, že taky jezdíval na motorce a kam jedeme, no takový ty řeči. Vyjíždíme se podívat na Faaker See, je snad 5 km od Villachu. Plán někde u vody posedět ale nakonec necháváme ladem, uděláme fotky a jedeme dál. Přes Wurzenpass překračujeme hranice do Slovinska. Sjedeme pár serpentin a už jsme v Kranjske Goře, což je začátek Vršiče. Nejdříve si ale děláme zastávku u jezera Jasna, Alča testuje, jak ledová voda valí z hor, jenom nohy, ale prsty se jí zkroutily pěkně. Pokračujeme nahoru na Vršič. Míříme nahoru a já musím zastavit na fotku, padlo mi tu 85000km. Celý Vršič si dáváme na pohodu, fotíme, kocháme se. Sjíždíme do Bovce, nakupujeme ve městě v marketu jídlo a jdeme se ubytovat do kempu Polovnik, kde jsme už byli dva roky zpět a líbilo se nám tu. Ač jsme si jídlo koupili, neodoláme a jdeme si aspoň na pivo do přilehlé restaurace, no zeleninový salát si prostě dát musíme. Je výbornej. Večer jdeme spát brzo, máme v plánu vyrazit ráno brzo.

3. den - 237 km
Dnes nám to už od rána jde nějak samo, vše máme sbaleno a vyjíždíme ještě před 8 hodinou. Míříme na Mangart. Na cedulích u odbočky je Mangart škrtnutý a na cestě je zákaz vjezdu. Nechceme tam za každou cenu jet přes zákaz, i když jsme viděli, že někdo tam nahoru asi den před námi jel. Už jsme tam byli a klidně si ho dáme někdy příště. Vjíždíme do Itálie, tedy okolo Lago del Predil na Tarvisio a za ním opět vjíždíme do Rakouska. Přes Hermagor a dále Weißensee nám cesta krásně utíká. Před Lienzem to lámeme na sever směr Heiligenblut a začátek Grossglockner Hochalpenstrasse je tady. Hlavní cíl dnešního dne. Platíme nekřesťanských 26,5 euro a míříme nahoru. I za ty šílený love to stojí za to, během chvilky se pohybujeme ve 2000 m.n.m. a všude kolem sněhu jak v zimě. Nejdříve míříme na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Je to paráda, ale nutno říct, že z ledovce teda moc nezbylo. Když jsme dostatečně pokochaní, tak razíme dál, na Edelweissspitze, všude motorek mrak, i aut dost. Potkali jsme pár čechů, vyfotili se u obří sněhové hradby lemující silnici. A jako bonus nám k tomu celou dobu krásně svítilo sluníčko. Sjíždíme pomalu dolů, je čas se jet ubytovat. Máme domluvený pokoj v Gasthaus Kitzloch v Taxenbachu, který vlastní český pár z Jihlavy. Jsou teprve 4 hodiny a my jsme ubytovaní, Michal nás hned po příjezdu přivítal, ukázal pokoj, my se převlékli a už si dáváme něco malého na zub dole v restauraci. Protože máme super čas a počasí, rozhodujeme se, že si projdeme ještě soutězku Kitzlochklamm, která je od restaurace tak 200 metrů. Tedy její začátek. Celá procházka trvá asi hodinu a stojí za to, popisovat tu nádheru slovy dost dobře nejde. Po návratu se seznamujeme se šesticí čechů, kteří sem dorazili na týdenní dovolenou. U večeře i po ní alespoň máme s kým splknout.

4. den - 412 km
Spalo se jak doma, jenom tu příjemnou kulisu hučící řeky teda doma nemáme. Na půl 8 domluvená snídaně je připravena, ještě se potkáváme s kompletním osazenstvem, po snídani se loučíme a vyrážíme, tentokrát už bohužel k domovu. Nechvátáme ale nějak moc, takže míříme směr Hallstatt. Tam ale nemůžeme najít nějaké rozumné místo na parkování, od kterého by taky bylo něco vidět, děláme tedy fotky z parkoviště v tunelu a pokračujeme dál. Bad Ischl, jezero Traunsee, všude bylo na co koukat. Malé trápení přišlo při objíždění Linzu, kde jsme se jebali přilehlými nákupními zónami. Naštěstí to brzy končí a my už jedeme pěknou krajinou směr Freistadt. Tady už jsme prakticky doma, byť to je ještě 110 km. Z Freistadtu je k nám parádní cesta, ubíhá to suprově. U Slavonic překračujeme zase hranice k nám a jako téměř pokaždé končíme výlet výbornou zmrzlinou ve Slavonicích.

Tento prodloužený víkend se nám náramně vydařil, najeli jsme 1227 km, které vedly převážně úžasnou krajinou, po super asfaltu, ani jednou jsme nezmokli a bez nehody se vrátili domů. Co víc si přát..

Kategorie a štítky

Nastavení